úterý 2. května 2017

Děkuju




Chumlám se v mojí nový posteli, v novém městě, v novém bytě a roluju si svůj starý blog. Spousta slov, která možná někomu nic neříkají, ale mně vracejí a opět vyvolávají spoustu pocitů. Je tady kus mě, kus toho, co bylo. Kus toho, co vždy bude zahrabaný někde uvnitř mě.
Změnilo se toho šíleně. Začalo to stěhováním do Prahy, novou školou, poznáváním nových lidí. Vlastně ani nevím, co chci psát. Jediný, co doopravdy vím, že tenhle článek je poslední. Proč? Protože je to uzavřená kapitola mého života, kapitola, která mi dala nejvíc co mohla. "Škola života", která vám sundá růžový brýle a ukáže vám, že život neni rozhodně procházka tulipánovým sadem.
Ale jedna věc je důležitá. Dá vám to nejcennější - lekci. A vzpomínky. Vím, že všechno, co se stalo, se stát mělo. Ale je hrozně důležitý minulost uložit do tý nejskrytější komůrky ve vás, poděkovat jí, být jí vděční. Ale nechat jí tam a žít život, takový, jaký chcete. Přijmout nový příležitosti, najít krásu v přítomnosti. Já našla. A děkuju za ní, převelice. Chci si jí vážit, chci jí. 

Takže moje poslední slova na tomto blogu budou jasný - děkuju. Tobě, osudu, světu, vesmíru. Děkuju.