pátek 17. ledna 2014

Gifts




Ahoj:) Stejně tak, jako mám občas špatné dny, mám občas i ty lepší. Jako třeba včera. Maminka se mi vrátila z Prahy a přivezla mi nádherný šatičky na dnešní ples. Jsou z limitované edice a strašně se mi líbí! Taky mi přivezla užasnej pivoňkovej peeling do vany ze Sephory. Hned jsem ho včera vyzkoušela a měla jsem úplně heboučký ruce a nohy :) A taky krásně voní. A aby toho nebylo málo, včera jsem byla s nejlepší kámarádkou na nehtíkách :) Nechala jsem si udělat tmavě vínový shellac a strašně se mi to líbí!
Dneska jdu s Leničkou taky na maturák, tak snad budeme mít hezký večer, myslím, že si to obě zasloužíme :) Mějte se krásně. Vaše Deniska ♥

sobota 11. ledna 2014

Feelings

Cute

Inspiration

Pink bow!

Ahoj :)
Měla jsem rozepsaný článek na nový rok. Byl zase optimistický a plný nové naděje být šťastná. Ale nedokázala jsem to. Vydrželo mi to asi týden. A zase je ta veškerá snaha k ničemu. Vážně bych si přála být silnější, ale občas to nejde. Cítím se sama i tam, kde je okolo mě spousta lidí. Spousta fajn lidí. Ale chybí mi se za někým vracet. Chybí mi se vracet za ním. I když se za ním vracím, je to jinak, než bych chtěla. Nebo je to přesně tak, jak bych chtěla, s tím rozdílem, že bych si byla jistá, že je to opravdový. Že to neni jen využití příležitosti. Je to všechno mnohem těžší, než jsem myslela. Občas se ráno probudím a musím přemýšet, jak to teď vlastně je. Hned po probuzení mám na pár sekund pocit, že je všechno správný, ale pak si uvědomím, že to tak vůbec není. Že jsem v situaci, ve které bych nikdy být. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane. Že budu v této situaci a že budu úplně bezradná. Nevím co cítím, nevím co je správný, nevím co chci a hlavně nevím, co si počnu. Jsou chvíle, kdy si řeknu, že to všechno nechám plavat a nechám to na osudu. Pak si ale řeknu, že za štěstí se musí bojovat a snažím se si trošku svého štěstí vybojovat. Jde to, ale jen na chvilku. Pak se vrátím zpátky do téhle situace a opakuje se to dokola a dokola. Začínám mít pocit, že se z toho už nikdy nevymotám. Je to tak moc těžký denně se snažit přesvědčit samu sebe, jak je všechno fajn. Ale pak tu sedím, dívám se před sebe a vím, že to zas tak fajn není. Ztrácím samu sebe, čím dýl to trvá, tím se víc ztrácím. Bojím se dne, kdy se ani nepoznám v zrcadle. Musela jsem se vzdát osoby, co pro mě byla všechno na světě a teď se musím vzdát i sebe? Co po mě život vlastně chce. Já to nechápu.
Vím, že nikoho tyhle řeči nezájímají, že bych měla přidávat úplně jiný články. Ale zatím to nedokážu. A až se vymotám z toho šílenýho kolotoče a budu to zase já, nebo nové já, to už je fuk, založím nový blog. Pokud chci být někdy šťastná, musím asi začít žít nový život. Ale zatím na to nejsem připravená.
Jo a doufám, že tohle on nikdy nebude číst, protože si to nezaslouží a už nikdy nechci, aby měl šanci mě dostat zase na dno. Je pro mě všechno a zároveň nic. Deniska